Savci
Prase divoké
Sus scrofa
Kdo jsem?
Lidově se mi říká také divočák, jsem u nás hojně rozšířen a je mě kousek - můžu vážit i přes 200 kg. Samci - mladším se říká sekáči, starším kňouři, mají výrazné špičáky - myslivecky se jim říká zbraně, v horní čelisti jsou tzv. klektáky a dolní páráky. Samice - bachyně - mají háky. Mláďatům se říká selata, myslivecky pak markazíni nebo lidově pyžamáččci, protože na sobě mají pruhovaná pyžámka. My divočáci žijeme v rodinných stádech - tlupách, jen starší samci žijí samotářsky. Tlupy vodí zkušené samice - bachyně. Našim námluvám se říká chrutí, bachyně může mít až 6 - 8 mláďat, někdy i dvakrát do roka.Kde žiju?
Žiju v lese, kde spím v hustých křovích, ale za jídlem vycházím i na louky a pole, kde svým ryjem vyrývám brouky, hlodavce, žížaly a další pochoutky, Moc rád se také kalištím - válím v bahnitých tůních nebo loužích, dělá mi to dobře na pleť a odpuzuje parazity. Někdy zajdu i k lidským domovům, to když za plot vyhodíte něco moc dobrého jako třeba jablka, takže to raději nedělejte.Co mi chutná?
Jsem typický všežravec, mou potravu tvoří hlavně tráva, hlízy, ořechy, různé bobule, mršiny, kořeny, odpadky, hmyz a malí plazi, ale smlsnu si i na malém srnčeti.Věděli jste, že...?
Prase divoké dokáže běžet rychlostí až 48 km v hodině, i když jen pár set metrů, takže nemá moc cenu zkoušet nám utéct. Sami vás ale nenapadneme, pokud nejsme poranění nebo pokud se nedostanete mezi mámu bachyni a její mláďata. I tak vám prase nejdřív pohrozí pomocí cvakání zubů, takzvaného klektání.
sekáč, kňour
bachyně